Školní tabule až do Albánie

Jak se Češka stane učitelkou v Albánii
Paní Kubíčková pracuje jako řeholní sestra. Řeholní sestry mají mise ve všech možných zemích.  Vystudovala školu v Římě a následně si mohla vybrat, do které země na misi pojede. Ke svému poslání od začátku přistupovala tak, že bude pracovat tam, kde to je potřeba a tak se ocitla právě v Albánii, ve Skadaru, kde byla její pomoc třeba. 
 

Začátky v Albánii
V té době, na konci komunismu, však nebyly informace o této zemi tak pohodlně a snadno dostupné, jak je to nyní. Sama přiznává, že o Albánii toho vlastně příliš nevěděla. Do Albánie přijela v roce 1997, kdy vrcholila krize rozsáhlými nepokoji. Tyto těžké chvíle přežili a mohli se vrhnout do rozvoje školství v dané zemi. 
V roce 2000 postavili ve spolupráci s Římem školu. Nejprve začali pouze s mateřskou a základní školou a v roce 2004 založili gymnázium. Se smíchem dodává, že univerzitu prozatím stavět nemíní. 
 

Úroveň školství v současnosti
Státní univerzity v Albánii nejsou na příliš vyspělé úrovni. Skripta nebo knihy v takové podobě, ve které je známe z České republiky, v Albánii neexistují. Učitelé mnohdy ani nechodí do hodin. Bohužel je ve Skadaru ve školství velmi korupční prostředí. Bez „příspěvku na kávu“ studenti státní školou často neprojdou nebo s velkými a vleklými obtížemi. 
Obecně jsou státní školy v Albánii dodnes na velmi bídné úrovni. Ve městech je úroveň trochu lepší, zejména v hlavním městě, ale na vesnicích či dokonce v horách jsou děti, které chodí do jednotřídek. Učitel je „odborník“ na vše a mnohdy nemá ani vychozenou střední školu. 
 

Financování škol v Albánii
Škola, ve které působí paní Kubíčková, je považováno za školu soukromou. V Albánii však existují dva typy soukromých škol. První z nich jsou ty, které mají svoji činnost jako byznys. Druhým typem jsou soukromé školy, které fungují jako neziskové organizace. Což je případ právě paní Kubíčkové. V zákoně bohužel není ošetřeno, že by mohly existovat dva různé pohledy na tyto školy, například co se týká dávek či daní. 
Financování školy se snaží řešit všemožnými způsoby, zapojují se do různých projektů. Pokud paní Kubíčková navštěvuje Českou republiku, věnuje se občasně i přednášení o Albánii a případné příspěvky za tuto činnost věnuje právě do financování školy. 
 

Fungování školy
Paní Kubíčková je kromě toho, že je zodpovědná za celou školu a její fungování, rovněž i vyučující ve škole. Učí fyziku. Výuka probíhá v albánštině. Druhý cizí jazyk, který si mohou studenti vybrat, je angličtina nebo italština. Na školu se dělají přijímací zkoušky. Známkování je jiné než v České republice, a to 10 až 4. 10 značí nejlepší známku  a 4 odpovídá naší známce pět. Školní rok je rozdělený na tři trimestry. 
 

Vybavení školy tabulemi
Zajímalo mě samozřejmě také to, jak vůbec na naši firmu škola v Albánii narazí. Původním dodavatelem tabulí při výstavbě školy byla Itálie. Tabule byly černé na popis křídou o rozměru přibližně 200x120. Jednalo se o klasickou jednodílnou tabuli na stěnu, nikoli školní triptych s křídly. Tabule byly dle slov paní Kubíčkové dobré. 
Postupem času ale přibývalo zájemců o studium a bylo nutno vybavit tabulemi více tříd. Možností samozřejmě bylo opět vzít tabule z Itálie, chtěli však podpořit místní ekonomiku a rozvíjet albánský trh. S velkou dávkou odvahy, jak říká paní Kubíčková se smíchem v hlase, nakoupili tabule přímo z Albánie. Poměrně brzy však zjistili, že tabule nejsou příliš použitelné. Tabule se velmi leskly. Při popisu jakoukoliv křídou nebyl text vůbec viditelný. Věděli, že tudy cesta nevede. 
 

Proč právě tabule od VMS VISION
Paní Kubíčková zavzpomínala na svá školní léta v České republice a říkala si, že my tu přece vždy měli pěkné tabule, které se dají otevřít i zavřít, dá se s nimi sjet dolů či vyjet nahoru, jsou velké a disponují velkou popisovatelnou plochou. To vedlo k rozhodnutí začít pátrat po školních tabulích z České republiky. 
Vzhledem k tomu, že si paní Kubíčková vozí tabule z ČR do Albánie autem, bylo nutné volit takového dodavatele tabulí, který si poradí s atypickým řešením. Což pro nás, ve VMS, není problém. Tabule mají záda upravena pro montáž na stěnu, neboť stojan či jiný zvedací systém, už by váhově nebylo možné přepravit a taktéž rozměr je upravený dle velikosti auta. 
Dalším rozhodujícím faktorem byl dodací termín. Paní Kubíčková nás začala hledat až v okamžiku, kdy byla v ČR a potřebovala tabule vyrobit do termínu odjezdu. Atyp v šibeničním termínu? To pro nás byla výzva! Po první zakázce, kterou si od nás paní Kubíčková před třemi lety odvezla se pro další kousky vrací pravidelně každý rok. Ověřilo se jim, že tabule jsou dobré, kvalitní a ví, že to je investice na několik let, která se skutečně vyplatí. 
 

Jak běžně vypadají tabule a nástěnky v Albánii
V Albánii ve státních školách jsou tabule pouze na křídu. V privátních školách se občas vyskytnou i tabule na popis fixem. Hudbou budoucnosti jsou interaktivní tabule. Nejde však jen o to sehnat zdroje na pořízení takové tabule a dataprojektoru, ale také o ošetření, aby se vybavení ve třídách nic nestalo. V celé škole je 700 žáků. Neexistují žádné speciální laboratoře pro výuku a žáci jsou stále v jedné třídě odkud se neodchází. V Albánii je, stejně jako u nás, povinná školní docházka. Každé dítě, které dosáhne šesti let, musí nastoupit do základní školy. 
Ve státních školách stále převažují staré tabule ještě z dob komunismu. V soukromém sektoru, jako jsou firmy, se tabule vůbec nevyužívají. 
Nástěnkami je škola vybavena minimálně. Dle slov paní Kubíčkové mají zejména korkové nástěnky a pár bílých popisovatelných tabulek, které dostali od někoho darem a využívají je učitelé k psaní svých poznámek. 

Tímto chci ještě jednou poděkovat paní Kubíčkové za rozhovor a za možnost nahlédnout do jejího života a albánského školství. Věřím, že naše tabule budou v Albánii dobře sloužit a postupně jimi vybavíme celou školu 😊.